NENECHTE SI UKRÁST AUTO
Systémy pro zabezpečení, vyhledávání
a monitorování vozidel.
www.sherlog.cz




Soukromý rybářský revír
Přijďte si k nám zachytat.
Dva rybníky,  Ubytování,  Klubovna
www.dobravoda.org


Turmalíny - Mozambik

Kde jsou největší a nejkrásnější turmalíny na světě? Pro sběratele snadná otázka. Brazílie, Pakistán, Namibie, Madagaskar, možná Čína …
1) jedno z typických granitových těles v Mozambiku - toto pojmenovali velbloudAsi před rokem se mi do ruky dostalo staré číslo časopisu Lapis a uvnitř bylo pojednání o mozambických pegmatitech. Článek byl doplněn fotografiemi a ty mě vyrazily dech. Velikost, čistota a neobvyklé tvary citrínů, záhněd, ale hlavně turmalínů všech barev mě opravdu překvapily a vzbudily moji zvědavost. Brazílie, Čína, Namibie odtud jsou krásné kameny, ale všude, na každé burze.
Mosambik. Kdo ho viděl? Kdo tam kopal? Přece jen jsem si vzpomněl. v Tusconu pár ukázek bylo… Alexander Dikov, geolog, sběratel, jaksi tajemný a nenápadný muž, ten sbírá v Mosambiku! Tak jsem se poptal, dopis napsal a ejhle, přišlo pozvání: Přijeďte,uvidíte, stojí to zato!

2) Pavel na vrcholu kaolínové hory v MuianeÚzemí Mosambiku je geologicky značně pestré - vyskytují se zde jak velmi staré komplexy metamorfovaných hornin, tak mladé vulkanické a sedimentární horniny.
Právě na nejstarší silně regionálně metamorfované horniny tzv. mozambického pruhu jsou v celé východní Africe (Keňa, Tanzánie, Mosambik) vázány časté výskyty a ložiska drahých kamenů, typických pro tuto oblast - barevně pestrých odrůd korundu, granátu, turmalínu, spinelu a celé řady dalších nerostů. Pojmy jako tsavorit, tanzanit, rodolit či malaya jsou milovníkům současných drahých kamenů velmi dobře známé a není třeba je blíže představovat. Nejvyhledávanější a nejcennější východoafrické drahokamy jako tsavorit či tanzanit zatím v Mosambiku nalezeny nebyly, i když geologické podmínky jsou zde v porovnání s jejich nalezišti velmi podobné a tak ani jejich případné nálezy v budoucnu zde nejsou vůbec vyloučené.

Nebudu vás obtěžovat poměrně náročnou organizací naší expedice. Zkrátka 12.9.2004 jsme se sešli na letišti ve složení Jiří Ruml, RNDr. Pavel Lhotský, Mgr. Luboš Thin a Ing. Jan Prokopec. Letenky zněly: Praha - Paříž - Johannesburg - Maputo - Nampula. Letenka složitá, cesta ještě víc. Letadlo v Paříži nám uletělo a kufry se ztratily ve víru světa. Avšak to jsou prkotiny, my se teď budeme chvíli věnovat mapě. Mosambik se nachází na východním pobřeží Afriky, zhruba mezi desátým až pětadvacátým stupněm jižní šířky. Hlavní město Maputo je zcela na jihu na obratníku Kozoroha a náš cíl, město Nampula v severní části země nedaleko hranicí s Tanzánií.

Mosambik však proslavily drahokamy vázané nikoliv na metamorfované horniny, ale obdobně jako na nepříliš vzdáleném Madagaskaru na komplexní pegmatity, především barevné odrůdy turmalínu (červený rubelit, zelený verdelit a modrý indigolit) a berylu (modrý akvamarín, růžový morganit a zlatavý heliodor). Jejich těžbu zahájili až portugalští kolonizátoři země, kteří vedle nich získávali rovněž rudy niobu a tantalu, průmyslový beryl, slídu a v omezeném množství i další nerostné suroviny (vizmut, kaolín, živce).
Sběratelé minerálů a milovníci hezkých kamenů zcela jistě vědí, co si pod pojmem pegmatit představit. Laikům, kteří čtou tyto řádky, ozřejmíme, že jako pegmatity jsou nazývány hrubozrnné horniny tvaru žil, čoček a nepravidelných těles, které vznikly v závěrečných fázích vzniku magmatických hornin. Často obsahují velmi velké krystaly běžných i vzácnějších minerálů a dutiny, ze kterých pocházejí sběratelsky vyhledávané, vysoce ceněné krystalované ukázky křemene, živců, slíd, turmalínů, berylů, topazu, apatitu a desítek dalších nerostů.
Hlavní výskyty pegmatitů se v Mosambiku nacházejí ve dvou provinciích na severu země Zambézia a Nampula v oblasti více než 400 km dlouhé a přes 200 km široké, odborníkům známé jako pegmatitový revír Alto Ligonha, pojmenovaný podle stejnojmenné řeky, která oblastí protéká.
Zdejší pegmatity byly objeveny až na začátku 20. století, do Evropy dorazily první vzorky rubelitu drahokamové kvality až po 1. světové válce. Jednalo se o krystaly rubelitu, získané portugalskými prospektory z eluviálních uloženin na severních svazích největšího a nejvýznamnějšího pegmatitu Muiane, které poznal a koupil kapitán německé obchodní lodi v přístavu na ostrově Mosambik.

3) 30 cm dlouhý  skoryl  v růženínu, který Jirka dobyl při návštěvě dolu společnosti Drusa v MuianePřistáváme v Maputu a pocity jsou smíšené. Přece jen země, která má ve znaku "kalašnikova"… Ale dobrý, ono to funguje. Čeká nás hotelový mikrobus a samotný hotel na břehu Indického oceánu nese své hvězdičky po právu. Našlapujeme trochu opatrně, jako v každé nové zemi, ale zdá se, že kalašnikov zůstal jen na bankovkách a vlajkách. Pokračujeme vnitrostátní linkou do Nampuly. Tam nás čekají naši přátelé z bulharské skupiny Alexandera Dikova. Pokračujeme džípem do vnitrozemí asi sto padesát kilometrů, z toho posledních šedesát po neasfaltové cestě pokryté červeným lateritem. Krajina se mění z táhlé roviny pokryté bušem, vystupují skupiny úžasných žulových a amfibolitových věží, anglicky příznačně nazývaných "icebergs". (foto č.1, foto č. 2) Vyskákaní a zaprášení vystupujeme pod sněhobílou horou, která ve slunci září až oči bolí. Muiane! Neuvěřitelný, obrovský pegmatit v řádu kilometrů. Tady portugalci těžili drahé kameny, slídu a tantalo-niobové minerály a odtud pocházejí nejúžasnější mineralogické vzorky. Licenci na tuhle lokalitu dnes vlastní jihoafričané, ale šéfem je Alexanderův přítel Jeremy a návštěva i se sběrem vzorků bude možná.
4) zpracování a třídění růženínu v táboře společnosti DrusaUbytování v táboře u Alexandera nemá chybu. Pořádek, čistota, voda, desinfekce a hlavně domácí kuchyně od masa po moučník. Těžiště práce Alexanderovy firmy je těžba a zpracování růženínu. Mají otevřeny 3 povrchové doly asi třicet kilometrů od základny. Jedeme se tam podívat. Těžba je efektivní, všude pořádek. Připravené bloky růženínu mají několik desítek krychlových metrů a je na nich dobře vidět strukturu křemene, jednotlivé zóny v různých odstínech růžové i opalizující jádra nejšpičkovější kvality. Na okrajích růženínového jádra jsou pasáže pegmatitu s různými typy křemene a spoustou černých turmalínů. Jsou zakončené a dosahují délky i několika metrů!! Bavím se tím, že hledám okrajové kusy růženínu se zarostlým a zakončeným skorylem. Zdá se mi to efektní, i když se mi Alexander s Pavlem posmívají, že je to "šunt".
Cestou zpátky na základnu se zastavujeme na jiné pegmatitové lokalitě, kde jsou křemeny prorostlé verdelity a to i drahokamovými. Je málo času, a tak buším do křemenů jako zběsilý až domorodci, kteří chodí se mnou, abych nešlápl na hada nebo jedovatou kytku, nevěřícně vrtí hlavami. Ale pár vzorků jsem urval! (foto č. 3, foto č. 4)

5) Luboš na lokalitě Naipa - odpočinek na krystalech křemeneČeský sběratel či geolog, který dobře zná české či moravské pegmatity, se musí v revíru Alto Ligonha cítit jako v ráji. Většina "menších" pegmatitů - v tomto případě máme na mysli žíly mocnosti kolem 10 m a méně - není vůbec ověřena a jejich přítomnost prozrazují velmi hojné úlomky křemene a živce či lesklé lupeny slíd podél nezpevněných cest v buši, sjízdných i za sucha pouze vozem s náhonem na všechna kola. Že se i na těchto žilách vyskytují špičkové mineralogické vzorky je více než pravděpodobné. v této souvislosti nemohu nevzpomenout příhodu z roku 1944, zaznamenanou tehdejším geologem těžební společnosti M.B.Diasem: "Při práci na budování cesty k pegmatitu Nahia dělníci odkryli "hřbitov" krystalů křišťálu a citrínu, z nichž každý vážil kolem 3 tuny. Nový majitel dolu je daroval Geografické společnosti v Lisabonu s 6) Jirka tento krystal neunesl , proto zůstal v Muianenadějí, že tato bude nucena investovat do vybudování příjezdové cesty, aby mohla nalezené unikátní krystaly odvézt. Výstavba cesty byla vskutku zahájena, ale v poloviční vzdálenosti k "pokladu" došly společnosti peníze na výstavbu zbytku komunikace".
Krystaly se tak pravděpodobně stále nacházejí na místě, kde byly v roce 1944 náhodně odkryty.
Že nálezy takových křemenných "obrů" nejsou v oblasti Aolto Ligonha jevem výjimečným, mi na své fotodokumentaci dokázal můj známý geolog, který v Mosambiku působil v 90. letech jako expert OSN. Nesmazatelně v paměti mám uložen záběr obrovské, minimálně 3 m velké drúzy, složené z krystalů citrínu. Jako měřítko snímku posloužilo šest domorodců, jejich hlavy vykukují za průhlednými, téměř metrovými krystaly křemene. (foto č. 5, foto č. 6)


Strana 1/3    Pokračování příběhu