Sběratelské karty KČT
zakoupíte v naší galerii
Londýnská 55
Těšíme se na Vaši návštěvu.



NENECHTE SI UKRÁST AUTO
Systémy pro zabezpečení, vyhledávání
a monitorování vozidel.
www.sherlog.cz




5 norských lokalit

Opět se potvrdilo staré pravidlo sběratelů - nenechávej nedodělanou dutinu s tím,že vzorky v ni na tebe budou čekat - určitě skončí ve sbírce někoho jiného, kdo je s chutí vybere! Nám tedy nezbylo nic jiného, než si najít nějakou novou. Při troše prospekčního citu a zkušeností to tady není zase tak složité, jak by se na první pohled zdálo. Největší dutiny se nacházejí na křížení křemenných žilek, stačí si jen vybrat to správné místo. My jsme ho našli a po pár minutách odklízení napadané suti už Jirka držel v zkrvavené ruce první křišťálovou drúzu. Pak následoval bezpočet dalších s čirými až lehce kouřovými krystaly do 12 cm, velikost dutiny se utěšeně zvětšovala, slunce svítilo, mladí orli v hnízdě nad námi hladově pokřikovali a muchničky hlodaly. Zkrátka severská idylka. Člověk pak lehce ztrácí pojem o čase, k překvapení všech jsme práci končili po deváté večer. Ve srubu nás čeká Milda s čerstvě ulovenými siveny a pstruhy a Arne, který by chtěl pomoci s vylomením přirostlé, více než metrové drúzy záhněd v jeho soukromém "dole". Proč ne, vybavení máme a energii také.Takže po pár hodinách spánku ráno nastupujeme k jeho téměř pět metrů hluboké díře a po vyčerpání vody startuji benzínovou vrtačku a vytahuji sadu expanzních klínů. První díra je navrtaná ve chvilce, při vrtání druhé se najednou motor zastaví a už nejde nahodit. Zjišťujeme, že závada je v elektrice (prasklé magneto) a není na místě opravitelná. Co se dá dělat, i moderní technika mívá své vrtochy, ale i tak Jirka vytáhl několik hezkých záhnědových drúz. Proto se vracíme k naší práci na křišťálové dutině. Vzorků přibývá a s postupem prací se objevují menší dutiny s úhlednými křišťálovými drúzami, kýbl už je téměř plný zajílovanými volnými krystaly ze dna dutin. Vidíme další nadějná místa, ale vše má svůj konec. Poslední den - to je odnášení vzorků a materiálu, pečlivé balení do přepravek a loučení s nádhernou lokalitou a jejím majitelem. Třeba se sem ještě někdy podíváme.

Teď ale vzhůru na sever, do okolí Hattfjeldalu, známého svými alpskými žilami s křišťály. Nádherné slunečné počasí se nám začíná mírně kazit, ale to nám nijak neubírá na morálce.Ubytování na statku u pstruhové řeky je bez chyby, takže hned ráno vyrážíme na parkoviště u vesničky Kruta, odkud nás čeká pěší pochod k asi pět kilometrů vzdálené lokalitě křišťálů. Na místě jsme dost zklamaní - všechny dutiny jsou vybrané, a křišťály svou velikostí ani kvalitou zdaleka nedosahují úrovně vzorků, které máme v autě. Tak to obyčejně na veřejně přístupných lokalitách v Norsku bývá. Takže trochu prospektoříme a výsledek na sebe nenechává dlouho čekat: ve výchozech podél silnice nacházíme pestrou horninovou sekvenci s chloritickými břidlicemi a serpentinity.V chloritických břidlicích jsou hojné vyrostlice krystalů magnetitu do 1 cm,blízko kontaktu s hadci nacházíme hezká stébla kyanitu,bohaté agregáty sytě zeleného aktinolitu, v serpentinitech jsou časté žilky azbestu (stébla až 20 cm délky), které jsou lokálně prokřemeněné (kočičí a sokolí oko), častý je lupenitý mastek a mě asi nejvíc potěšil nález třímetrové polohy mastkové břidlice. Nic moc materiál pro mineralogy, ale nedostižná surovina pro gurmány. Proč? Ne kjídlu, ale k jeho přípravě. Každý norský geolog Vám poví, že není lepšího materiálu k opékání masa. Mastková břidlice totiž výborně drží teplo a povrch se chová jako teflon - takže stačí vhodný formát kamene (ten lze vzhledem knízké tvrdosti suroviny lehce dotvarovat obyčejnou pilkou), vyhřát ho tak na 300°C a už na něm můžete opékat naložené masíčko.

Předchozí strana     Strana 2/4    Pokračování příběhu