NENECHTE SI UKRÁST AUTO
Systémy pro zabezpečení, vyhledávání
a monitorování vozidel.
www.sherlog.cz


ZKAMENĚLÝ LES

Ve spolupráci s Botanickou zahradou Hl. m. Prahy připravil Geotrade Bohemia expozici zkamenělý les. Navštívit ji můžete v pražské Botanické zahradě.

Zkamenělý les




Norské beryly

pokračování

Největší krystal v životě (zatím)

Dalibor Šitavanc u naší největší dutiny, foto Petr BrejchaRáno neprší a oteplilo se. Už se vyznáme, jedeme najisto. Batohy na zádech, kýble v rukou, suneme se jako roboti po úzké cestičce přes rašeliniště. Posledních dvěstě metrů je prudký a kluzký svah, nahoře pěkně funíme. Lokalita číslo pět je docela malá mělká díra, tak patnáct krát pět metrů. Jáma je opět plná vody. Šmejdíme okolo, tu a tam klofneme majzlíkem do stěny, nebo do volně ležícího balvanu. Pijeme kávu z termosek a přemýšlíme jak na to. Obcházím jámu s velkou palicí a buším do kamenů. Na levém okraji jezírka zní rány dutě, tam by mohlo něco být! Po třech hodinách zuřivé práce vylamujeme několik bloků pegmatitu, ale je to bída. Sem tam krystálek křemene a dva vzorky bertranditu. Ale kde je bertrandit, tam byl beryl! Dál tupíme majzlíky a ohýbáme pajcry. Pořád to zní dutě…

Autor u téže dutiny, foto Petr BrejchaPo další hodině to vzdávám a jdu na procházku. Asi kilometr daleko je starý cínový důl. Dalibor zůstal v pegmatitové díře a já se hrabu ve starých haldách. Nacházím zajímavé vzorky, mohl by to být pentlandit. V tom zvoní mobil. Volá Dalibor ať se vrátím, že otevřel dutinu a velkou!!!

Uháním jako sob a skutečně tam, co to znělo dutě, je dutina. Dalibor leží v blátivé kaluži , ruce vražené do skály. Vytahuje přepychové krystaly křemene obalené hroudami jílu. Střídáme se, jeden loví, druhý myje a krystalů přibývá. Jsou až dvacet centimetrů dlouhé a asto se objeví "oboustranné plaváky".

Autor v okamžiku nálezu "cvalíka". Foto Petr BrejchaDutina nemá konce, už jsme vytahali několik set krystalů a délka ruky nestačí. Celou dobu střídáme levou a pravou ruku, protože dutina je uprostřed přepažená. Mám delší ruce než Dalibor a snažím se tu přepážku obchvátnout a dostat se za ní. Jsou tam také - miláčkové špičatí. V jednu chvíli se mi zdá, že se ta přepážka pohnula. To by bylo dobré dostat jí ven. Opatrně zkouším pajcr, ale není na něj místo. Tak jen pět prstů bořím do jílu, viklám, cloumám a nohama zoufale hrabu. Pak se to opravdu pohnulo. Je to dost velký kus skály a po centimetrech ho prsty posunuji ke vchodu. Pak se objeví na světle. Je to obří krystal!! Trčí ze skály jako špička střely SS 20 a nejde ven. Je větší než otvor, který jsme do dutiny vyrubali.

Slavný "cvalík". Váha 21,8 kg. Lokalita číslo pět u Evje. foto Milan ŠustaJasně, že jsme ho vyndali! Je v mojí sbírce, váží dvacet jedna a půl kilogramů, je dlouhý čtyřicet centimetrů a široký dvacet.

Celkem jsme z této dutiny na lokalitě číslo pět vyhrabali tisíc dvěstě krystalů. Od centimetrových až po toho cvalíka. Úžasný den!


Odpočinkový den

Nazítří si dáme odpočinkový den. Jedeme se podívat do Setesdalu do mineralogického parku. Je to asi osm kilometrů od Evje a je to zážitek.

Muzeum v SetesdaluVelký poloostrov do jezera a na něm ohromná šedočervená žulová skála. V roce 1844 se zde byla objevena žíla s obsahem mědi a niklu a byla těžena až do roku 1880. Vzniklo několik chodeb, nejdelší má sto sedmdesát pět metrů. Dnes jsou chodby upraveny do nevídané expozice plné špičkových exponátů z Norska, doplněné o ukázky z celého světa. Je mimo sezónu a v muzeu jsme sami. V klidu si prohlížíme beryly jak štangle salámu, několika metrákové drůzy různých odrůd křemene, nevídané kalcity. Tady se anatasy neměří na milimetry, ale na centimetry.

Jedna z chodeb mineralogického muzea v Setesdalu. Foto Petr BrejchaAsi po dvou hodinách vycházíme ven z chodeb do haly, kde je veliký obchod. Je tam skupinka němců, které podává výklad asi pětašedesátiletý pán s holí. Něco málo pokoupíme, ještě kávu a jdeme si sednout před obchod. Němci se svým průvodcem asi za půl hodiny vycházejí také a sedají k vedlejšímu stolu. Snažíme se získat nějaké mineralogické informace a k našemu velkému překvapení se z kulhavého dědečka vyklubal majitel muzea. Když zjistil, že jsme sběratelé, nabídl nám celodenní exkurzi po různých lokalitách - aktinolit, kalcit, krystalovaný grafit, rutil, galenit, atd…

Jeden z několika set pegmatitových lůmků v okolí Evje. Foto Dalibor ŠitavancZdá se nám to nemožné a pochybujeme. Ale ten člověk mobilem třikrát, čtyřikrát zavolal a řekl: "v sobotu v osm hodin ráno před muzeem v Kristiansandu." Jsme z toho celý vyjevení a ještě mumláme, že už tři dny kopeme a ani malinký beryl… Kouzelný dědeček přinesl mapu a nakreslil cestu k jedné pegmatitové díře. K tomu nám řekl: "jáma je zatopená, chystám se jí vyčerpat až za měsíc, ale vpravo je halda a tam najdete."

Tak tohle se odehrálo ve čtvrtek v odpočinkový den.

Předchozí strana     Strana 2/3    Pokračování příběhu