NENECHTE SI UKRÁST AUTO
Systémy pro zabezpečení, vyhledávání
a monitorování vozidel.
www.sherlog.cz


ZKAMENĚLÝ LES

Ve spolupráci s Botanickou zahradou Hl. m. Prahy připravil Geotrade Bohemia expozici zkamenělý les. Navštívit ji můžete v pražské Botanické zahradě.

Zkamenělý les


Norské beryly

Akvamaríny, chrysoberyly, vzácně i tmavofialové fluority.

Mapka s okolím Evje s vyznačenými lokalitami Evje je městečko roztažené okolo řeky Otra. Statek a nic, domek a zase les a takhle několik kilometrů po silnici číslo devět. Pak přijedete k benzínové pumpě a jakémusi centru s několika obchody. Mají tu také hezký starobylý hotel. Pro nás je důležité, že v okolí Evje se nachází několik set pegmatitových lomů! Dokud to neuvidíte, nemůžete si takovou věc představit. Oni to nejsou ani doly, ani lomy, jsou to až na výjimky díry a jámy zahloubené třeba jen několik metrů. Kde pegmatitová žíla vystoupila na povrch tam se kopalo. Němcům šlo o berylium a berylů tady opravdu bylo hodně. Ale spolu s obecným berylem se nachází úctyhodná řada dalších minerálů, které přitahují sběratele z celého světa.

Akvamaríny, chrysoberyly, vzácně i tmavofialové fluority. V pegmatitových dutinách jsou časté krystaly křemene v desítkách variant. Od čirých křišťálů přes citríny až po různé zabarvené krystaly neprůhledné. Další speciality jen namátkou: bertrandit, columbit, thortveitit, monazit, apatit, a dalších více než 60 druhů minerálů.

Cleavendlit z lokality číslo jedna. Vzorek 10x12 cm, foto Milan ŠustaNacházíme skvělé ubytování - chatka v kempu u řeky. Rána nemůžeme dočkat, dlouho do noci spřádáme, co asi najdeme, kam pojedeme, do kterého lomu, co vzít za nářadí…. Už si nepamatuji jak a kdy jsem usnul.

Ráno je bohužel kalné, chvíli prší, chvíli poletují sněhové vločky. Bereme kompletní výbavu a jedeme do místního mineralogického centra, které se norsky nazývá EVJE MINERALSTI. Je to asi pět kilometrů od kempu, stačí odbočit z hlavní a po dvou zatáčkách jste úplně sami bez civilizace. Žádné domy, žádní lidé, jen nekonečná zvlněná krajina hustě zarostlá lesem a keři. Držíme se šipek, přejíždíme dva malé kopečky a před námi se objeví velký dřevěný dům s verandou. Je tam pět bytelných dřevěných stolů s lavicemi, cedulka "Mineralsti" a je zavřeno. Podle prospektu tady lze získat povolení a vstupenku ke sběru minerálů na sedmi lokalitách.

Drůza křemene z lokality číslo jedna - krystaly do osmi cm, foto Milan Šusta Rozhodli jsme se počkat a vaříme kávu. Asi třicet metrů vlevo je vidět hluboký skalní zářez s neklamnými známkami činnosti sběratelů - budu ho nazývat lokalita číslo jedna. Přímo před námi je halda pegmatitových balvanů. Do dolů bez povolení nechceme, ale ta halda nám nedá. Naše očekávání se okamžitě posilují nálezy amazonitu, cleavelanditu, v některých balvanech jsou malé dutinky s krystalky fialového fluoritu. Po různu okolo nacházíme zlomky krystalů křemene. Těch pár sebereme. Jsou velké do deseti centimetrů a některé dokonce oboustranné. Jejich stěny však pokrývají nepěkné šedozelené povlaky chloritu. Snad půjdou očistit.

Ozývá se motor auta, přijíždí dodávka a v ní pan správce. Uvnitř domu je pokladna, kávovar, spousta prospektů a malá prodejna místních minerálů. Důkladně všechno prohlížíme a některé vzorky taky nakupujeme. Platíme vstupenky na tři dny, dostáváme plánek lokalit a pár dobrých rad. Konečně jdeme na věc!

Hrneme se do nejbližšího lomu. Je to asi pětadvacet metrů široký, padesát metrů dlouhý zářez. Jeho stěny jsou vysoké alespoň deset metrů a většinu jeho dna zalévá jezero z roztátého sněhu. V levé stěně vidíme poruchy které signalizují možnost dutin a tedy krystalů. Vykukují z nich drobné krychličky pyritů, dutinky s fluoritem a paprsčité terče vytvořené z lupenů modrozeleného cleavelanditu.

Nasazujeme majzlíky a dáváme se do slastné práce. Přichází správce a startuje motorové čerpadlo, jezero ze dna lomu pomalu klesá. Po dvou hodinách: Dalibor z velkého balvanu vykutal dost velké vzorky fluoritu, já mám ukázky pyritu s krychličkami do jednoho centimetru a několik vzorků cleavelanditu. Sem tam dáme na hromádku ukázku písmenkové žuly, nebo amazonitu. Beryl jsme zatím nezahlédli ani koutkem oka.

Srůst křemenných krystalů. Lokalita číslo jedna. Krystaly 5 cm, foto Milan ŠustaZ jezera na dně lomu zbyly jen kaluže. Jdeme se podívat dolů, kde lom končí širokým vstupem do jeskyně. Cestou si všímáme, že na vysokých stěnách lomů jsou desítky dokonale vybraných dutin. Některé mají docela značné rozměry a jsou na tak nepřístupných místech, že bez horolezeckého vybavení se k nim nemohl nikdo dostat. Všude tam se dobývaly krystaly křemene.

Vcházíme do jeskyně. Dno je pokryté skoro půlmetrovým ledem, strop je vysoký asi devět metrů a je plný puklin a nebezpečně vyhlížejících bloků pegmatitu. Jen, jen spadnout. Má to na svědomí voda a mráz a také neobyčejná pracovitost sběratelů. Množství dutin je vybráno dočista. Některé zkoumáme podrobněji, jsou přes metr hluboké a pod prsty je cítit zbytky krystalů ale i menší krystalky celé. Chybí nám světlo, a tak po hmatu dobýváme několik vzorků. Konečně zas z rozřezaných prstů teče krev. Potom si všímám, že v ledové krustě na dně jeskyně jsou tmavé fleky. Jsou to úlomky a balvany se stropu. Když je opatrně vyndám z ledu zjišťuji, že většina z nich jsou kusy dutin s velmi pěknými krystaly - alespoň něco.

Pomalu se blíží večer. Materiálu máme dost, ale kvalita je nevalná. Po berylech ani stopa! Zítra pojedeme na lokalitu číslo dvě a pět. Jsou asi osmset metrů daleko, ale tam už ty beryly určitě musí být!

Strana 1/3    Pokračování příběhu